Fenomén sociální a emoční inteligence
Určitě někoho takového znáte. Ve škole nevynikal, mezi premianty nepatřil, avšak dnes je
sám sobě pánem a vede firmu. Naproti tomu spolužák, který vyšel se samými jedničkami, se
zařadil do průměru. Kde je rozdíl?
Ten rozdíl se nazývá „sociální inteligence.” Laicky řečeno „umění jednat s lidmi.” Ještě před
lety byla tato schopnost odsouvána do pozadí oproti významu klasické inteligence měřené IQ
testy. Sociální inteligence je méně uchopitelná, nedá se jednoduše změřit. Lidé jsou
proměnliví, ovlivňuje je temperament, výchova, vzdělání, ale i maličkosti všedního dne.
Sociálně inteligentní lidé se skvěle orientují v kontaktu s druhými. Díky tomu dokážou vyjít
téměř s každým a efektivně komunikují. Umí řešit konflikty, jsou výbornými vyjednavači a
dokážou na jakoukoli situaci nahlédnout z více úhlů. Zároveň vždy vědí, co chtějí. Mají na
zřeteli svou osobnost a své pocity. Nedají se lehce ovlivnit, na druhou stranu však dokážou
ovlivňovat druhé. I proto jsou ve společnosti úspěšní. Zvláště pro podnikavé duchy je sociální
inteligence mocným nástrojem. Kdykoli chceme něco vybudovat, kdykoli přijdeme s něčím
novým, je třeba o tom druhé lidi přesvědčit. A sociálně zdatní lidé umí přesvědčovat výborně.
Vědí totiž, že každý člověk je originál a každého platí něco jiného. S introvertem budou
jednat jinak než s extrovertem, faktograficky zaměřenému člověku podají svůj plán
racionálně, kdežto rozevlátého bohéma přesvědčí spíše emocionalitou. Možností je tolik,
kolik je na světě lidí. Poradí si však i s řízením skupin. To vše díky tomu, že oplývají sociální
inteligencí. Je nám však tato schopnost vlita do vínku? Nebo se ji můžeme naučit?
Pravda bude zřejmě někde uprostřed. Člověk je bytost společenská. Již od narození se
pohybujeme mezi lidmi. V nejútlejším dětství vnímáme svět kolem sebe intenzivně, protože
se učíme základním mezilidským vztahům, na kterých pak budou fungovat (nebo nefungovat)
naše vztahy budoucí. Píšu „nefungovat,” protože rodina má zásadní vliv na to, jak budeme na
emoce vnímaví. Kdo měl citově uzavřené rodiče, vypěstuje si stejnou citovou uzavřenost a
bude pro něj obtížné orientovat se v emocích druhých. Protipólem je pak nezdravě „emočně
toxická” rodina, kde se city a nálady střídají jako na běžícím páse bez hranic a stability.
Člověk vyrůstající v takovém prostředí bude naopak emocionálně přecitlivělý a bude emoce
vnímat silněji než většina ostatních. Na druhou stranu – pro sociální inteligenci je to možná
lepší než příklad první.
Sociální inteligenci lze pěstovat a trénovat, ale může i zakrnět. Jak jsem psala na začátku,
dlouhou dobu se tato schopnost vyčleňovala na okraj a nepřikládal se jí význam. Prostě
„někdo to s lidmi uměl a někdo ne.” Dnes už víme, že sociálně inteligentní lidé mají lepší
předpoklady pro úspěšný a naplněný život. Díky pozorovacímu talentu, znalosti lidí a
rozvětvené síti kontaktů mají lepší podmínky pro odpovídající pracovní uplatnění. Díky
empatii a komunikačním schopnostem si snáze naleznou vhodného partnera. Dokážou
prohlédnout manipulaci…
Naproti tomu stojí lidé, kteří po formální stránce ve škole skvěle prospívali, ale v praktickém
životě pohoří. Mohou trpět pocitem křivdy, když se povýšení místo nich dočká člověk, který
sice nemá červený diplom, ale „umí to s lidmi.” Zde vyvstává důležitá rezerva našeho
vzdělávacího systému, který je stále silně zaměřen na uniformitu a suché předávání informací.
Lidé, kteří vyjdou ze škol, sice často znají buněčnou strukturu listů nebo rodinnou historii
Habsburků, ale jejich sociální schopnosti jsou pro pracovní trh slabé. Nevědí, jak „se prodat.”
Nevědí, jak jednat s lidmi nebo obstát v konfliktních situacích.
Jmenuji se Andrea a věnuji se koučování a poradenství nejen v oblasti rozvoje sociální
inteligence. Spolupracuji s Balance Centrem v rámci rozvojových projektů. Pomocí
speciálních cvičení a metod mohou sociální inteligenci se svými klienty rozvíjet. Lze
zdokonalit pozorovací schopnosti, naučit se rozpoznávat struktury osobnosti, naučit se
vyjednávací a přesvědčovací techniky. Vždy je však třeba mít základní předpoklad – osobnost,
která vnímá emoce aspoň na průměrné úrovni. Tam, kde je silně uzavřená osobnost, tam
sociální inteligence bohužel příliš nekvete. www.balancecentrum.cz

Leave a Reply